Predátor: Kořist

První Predátor se stal kultem. Arnold Schwarzenegger v roli elitního vojáka stojícího tváří v tvář podstatně lépe vyzbrojenému vesmírnému lovci – koncept, který byl v 87. roce docela neotřelý. Samotný predátor byl navíc natolik monstrózní a odporný, že se člověku vryl do paměti – predátorův design byl jedinečný a jeho odhalení téměř až na samotném konci filmu bylo opravdovým vyvrcholením skvělé hororem střižené akční jízdy.

Recyklát vesmírného lovce

Predátor byl prostě hit a není divu, že se tahle vesmírná potvora stala podobně kultovní jako vetřelec o pár let dříve. A to s sebou zákonitě nese touhu po pokračování, kterou filmoví producenti rádi naplní. Bohužel, sequely Predátora si tak nějak vylámaly zuby (nebo kly, nebo co to má ta mrchy vlastně na držce).

Druhý díl s Danny Gloverem byl docela fajn. První crossover Aliens vs. Predator taky docela ušel, ale jeho pokračování bylo ostudné pro obě série. Predátoři z roku 2010 nebyli špatní, ale tak nějak vyšuměli do prázdna a čtyři roky starý Predátor: Evoluce byl sice docela koukatelný, ale je třeba si přiznat, že to byla docela zapomenutelná slátanina.

Osobně vidím velký problém v tom, že po první snímku už všichni tak nějak víme, co od predátora čekat. A režiséři se tak nějak ani pořádně nesnažili to zakrýt a budovat napětí. Prostě poslali vesmírného lovce rovnou do akce v plné parádě.

Komanči vs. Predátor

Nyní se bez nějaké větší pompy objevuje nový film s predátorem v hlavní roli. Predátor: Kořist v originálním názvu (Prey) ani nenese proslulý název titulního monstra. Namísto kin zamířil rovnou na Hulu / Disney+ a hlavních rolích byste velké filmové hvězdy hledali marně. To ostatně platí i pro režisérskou sesli obsazenou nepříliš známým Danem Trachtenbergem.

Jenže byla by obrovská chyba kvůli tomu film přehlížet – Trachtenberg už má za sebou totiž jeden docela solidní zářez v podobě Ulice Cloverfield 10, více než povedeném psychologickém thrilleru vzniknuvším pod křídly samotného J.J. Abramse a jeho projektu Cloverfield (Monstrum).

Pod Trachtenbergovou taktovkou se tentokrát podíváme na začátek 18. století, kdy dochází k pravděpodobně prvnímu střetnutí predátora s člověkem. Tentokrát se vesmírnému monstru postaví ti nejlepší válečníci z kmene komančů.

Dívčí párty?

Tentokrát se v hlavní roli objevuje žena. Mladá indiánka Naru (Amber Midthunder) se nechce spokojit s rolí sběračky bobulí, ale chce se stát lovkyní. Nemusíte se ale bát prvoplánové feminizace, boji proti patriarchátu a podobně – Naru na plátně není ideologickou. Naru skutečně funguje. Podobně jako fungovala Elen Ripley nebo Sarah Connor (byť se nedá očekávat, že by se z Naru stala taková ikona).

Sympatické je, že film se zvládá vyvarovat kopírování předchozích snímků. Trachtenberg Vás několikrát docela chytře navede k tomu, abyste nabyli dojmu „no jo, teď to bude jako v jedničce“ a vzápětí Vám tak trochu vytřel zrak tím, že danou linku opustí.

Finální konfrontace Naru s predátorem sice hraje na podobnou nótu jako závěr prvního filmu a ona smrtelná past je tak postavená na náhodě do takové míry, až je to trochu úsměvné. Jinak ale film zvládá to, co se předchozím sequelům nedařilo – poctivě budovat napětí. A to i přesto, že je Predátor už natolik profláknutou potvorou a ve filmu se objevuje velmi brzy v plné podobě.

Stojí to za to!

Čekali jste průšvih? Nejste sami – to že film nejde do kin, ale míří rovnou na VOD spolu s malým rozpočtem nikdy nevěstí nic dobrého. Jenže Trachtenbergerovi se podařilo to, na čem si mnozí jiní vylámali zuby – natočit opravdu důstojné pokračování.

Jasně, nižší rozpočet je trochu cítít – CGI efekty jsou někdy fakt dost slabé (ten medvěd vypadá fakt příšerně uměle) a občasné příběhové klopýtnut. Ale přesto Predátor: Kořist funguje opravdu výborně a na obrazovku přináší docela intimní příběh lovce a kořisti. Využívá stejný recept, jako první film, přitom jej ale nevykrádá.

Predátor: Kořist prostě stojí za zhlédnutí!