„Demokracie je nejhorší způsob vládnutí, ale bohužel neznám žádný lepší,“ řekl jednou Winston Churchill. Něco na tom bude, protože v demokratickém systému s rovností hlasovacího práva vždycky bude majorita těch nespokojených, kteří budou svůj osobní neúspěch svádět na ty úspěšnější. A tak každá demokracie logicky spěje k totalitě.
Následujících deset diktátorů se nebálo v zájmu prosazování svých myšlenek jít přes mrtvoly. Zatímco mnoho z nich se k moci dostalo vojenským pučem, někteří, napříkklad Adolf Hitler, byli právě zvoleni v transparentních demokratických volbách. Zajímavé také je, že tři nejvržednější diktátoři všech dob prosazovali socialistické levicové myšlenky, ať už to byl echtovní komunismus podle německého vzoru, případně jeho „light“ verze v podobě německého národního socialismu.
Yakubu Gowon, Nigérie, 1,1 milionu obětí
Yakubu Gowon se dostal do čela nigerijské vlády v srpnu 1966 během vojenského převratu. Situace v zemi vedle k občanské válce, která trvala od roku 1967 do roku 1970 a vládní síly válčily s biaferskými separatisty. Likvidace obyvatel spolupracujících se separatisty, čistky a hladomor vedly ke smrti zhruba 1,1 milionu lidí. Po občanské válce se situace stabilizovala a Nigérie začala ekonomicky prosperovat především díky vývozu ropy. Gowon byl svržen při dalším vojenském převratu v roce 1975 a dodnes žije ve Velké Británii.
Mengistu Haile Mariam, Etiopie, 1,5 milionu obětí
Mengistu Haile Mariam je bývalý etiopský vojenský důstojník, který se dostal k moci během etiopské socialistické revoluce v roce 1974. Jeho „Prozatímní vojenská správa“ s podporou Sovětského svazu trvala až do roku 1991, kdy ho SSSR přestalo podporovat a Mariam byl nucen z Etiopie utéci. Útočiště našel v Zimbabwe, kde žije dodnes jako host prezidenta Roberta Mugabeho. Během tzv. Rudého teroru, což byly politické čistky a nucená kolektivizace, zemřelo na 1,5 milionu lidí. Za své zločiny byl novou etiopskou vládou Mariam odsouzen k trestu smrti. Nicméně to by ho nejdřív musela Zimbabwe vydat.
Kim Ir-sen, Severní Korea, 1,6 milionu obětí
Tenhle komunistický státník se do čela Severní Koreje dostal v roce 1946 a vydržel jí vést až do své smrti v roce 1994, kdy ho nahradil jeho syn Kim Čong-il. Totalitní systém KLDR založený na základech marxismu-leninismu postupně přešel pod vlastní verzi komunismu označovanou jako „čučche“, což znamená něco jako absolutní soběstačnost. Ta je vidět třeba na hladovění obyvatelstva a krutovládě Kim Ir-sena je přisuzováno zhruba 1,6 milionu obětí, většinou nemocemi a hladem. Mnoho obyvatel bylo také umučeno v pracovních táborech.
Pol Pot, Kambodža, 1,7 milionu obětí
Vlastním jménem Saloth Sar, kterému nikdo neřekne jinak než Pol Pot, byl komunistický vůdce organizace Rudí Khmerové, což byla polooficální teroristická buňka vládnoucí kambodžskému lidu od roku 1968 do konce 70. let. Nejkrutější období vlády následovalo po občanské válce, kdy Pol Pot zavedl velice zvláštní komunistický režim, jehož cílem byla násilná převýchova a zcela absurdní řízení obyvatelstva. Čistky a popravy si oficiálně vyžádaly asi 250 000 mrtvých, ale v důsledku hladomoru a nemocí během Pol Potovy hrůzovlády zahynulo 1,7 milionu lidí. Některé prameny uvádějí až tři miliony obětí, tedy zhruba 40 % tehdejšího obyvatelstva Kambodže. Pol Pot byl definitivně svržen v roce 1997 a následně v domácím vězení otráven.
Ismail Enver „Paša“, Turecko, 2,5 milionu obětí
Turecký vládce v letech 1915 až 1918 nechal během tzv. Arménské genocidy povraždit na 1,5 milionu Arménů. Na ty turecká vláda sváděla porážku ve válce s Ruskem. Nucené přesídlení, genocida, nemoci a hladomor si celkově vyžádaly asi 2,5 milionu obětí mezi civilním obyvatelstvem. Enver Paša uprchl z Turecka po konci první světové války. V Rusku bojoval proti rudoarmějcům v občanské válce a v roce 1922 padl při přestřelce poblíž Dušanbe.
Hideki Todžó, Japonsko, 5 milionů obětí
Japonský generál, ministr války a také premiér byl vlastně hlavní postavou japonské válečné mašinerie až do své nucené rezignace v červenci 1944 po dobití ostrova Saipan americkou armádou. Po kapitulaci Japonska se Todžó pokusil spáchat sebevraždu zastřelením do hrudníku, ale přežil a byl souzen tribunálem pro válečné zločiny. Za zločiny proti lidskosti, porušování mezinárodních konvencí ohledně zacházení s civilisty a válečnými zajatci a za parušování mezinárodních úmluv vedení války byl Hideki Todžó odsouzen k trestu smrti a v roce 1948 oběšen. Pokud nebudou počítány vojenské ztráty v boji nebo při náletech, tak odhad obětí japonské vojenské agrese, kdy byl Todžó u moci, čítá až pět milionů mrtvých.
Leopold II. Belgický, Belgie a Kongo, 15 milionů obětí
Leopold II. Belgický usedl na belgický trůn v prosinci 1865 a proslul jako jeden z největších masových vrahů všech dob. Především tak stihl učinit ještě v dobách, kdy tři nejstrašnější diktátoři udělali z likvidace milionů lidí průmyslovou záležitost. Znám je pro své drancování belgického Konga, jedné z nejbohatších a největších afrických kolonií. Z obyvatel udělal otroky a v plenění africké země pokračoval až do roku 1908, kdy byl nucen svou neomezenou hrůzovládu vládu Kongem předat Belgii jako takové. Do té doby bylo totiž Kongo vlastně jeho osobním majetkem. Je mu přičítáno až 15 milionů civilních obětí.
Adolf Hitler, Německo a Evropa, 17 milionů obětí
Ačkoli mnozí považují Adolfa Hitlera za největší zrůdu všech dob, především pro jeho systematické vyvražďování menšin (především pak Židů) a rozpoutání nejhoršího vojenského konfliktu všech dob, vedle rekordmanů v tomto žebříčku je to s odhadovanými 17 miliony obětí mezi civilním obyvatelstvem naprostý břídil. Fascinující je, jak historici neustále poukazují na to, že nacizmus byl snad nějaká forma pravicového extremismu. Přitom už z názvu směru „Nacionální Socialismus“ je zřejmé, že i Hitler patřil mezi levičáky jako poleno. Zkrátka, socialismus přináší jen utrpení, bolest, strádání a smrt.
Josef Stalin, Sovětský svaz, 23 milionů obětí
Hitlera a Stalina spojovalo několik věcí. Oba to byly v zásadě levičáci prosazující myšlenku socialismu, oba se nebáli likvidovat civilní obyvatelstvo po milionech a oba kupodivu trpěli silnou plynatostí. Na rozdíl od Hitlera se však Stalin nestyděl posílat na smrt vedle svých politických odpůrců také prosté obyvatelstvo, které se do politiky nemíchalo. Zejména nucenou kolektivizací nechal vyhladovět Ukrajinu, kde zeměřelo hlady 3,5 milionu lidí. Není tedy divu, že po vpádu německého Wehrmachtu do Sovětského svazu vítali obyvatelé pobaltských států a Ukrajiny Němce jako své osvoboditele. V okupovaných zemích a v sibiřských pracovních lágrech nechal Stalin rovněž zlikvidovat miliony lidí a celkem je mu přičítáno 23 milionů civilních obětí.
Mao Ce-tung, Čína, 78 milionů obětí
A tady máme „vítěze“! Největším masovým vrahem všech dob je čínský vůdce Mao Ce-tung. Číňané udělali z komunismu sovětského vzoru vlastní verzi, kdy vůdce byl uctíván jako božstvo. Mao nastartoval tzv. Velký skok kupředu, což byl soubor komunistických reforem, které měly velmi rychle Čínu transformovat z převážně zemědělské země na průmyslovou velmoc. Důsledkem kolapsu zemědělství v rámci nucené a násilné kolektivizace podle sovětského vozoru, kterému nepomohlo ani nezvykle velké sucho v roce 1958 a 1959, byl katastrofální hladomor, který zahubil odhadem 46 milionů Číňanů. Celkem je politice Mao Ce-tunga přičítáno až 78 milionů obětí v řadách civilního obyvatelstva. Komunismus a obecně levicové ideologie založené na myšlence socialismu jsou vážně prima. Inu, jak pravil Winston Churchill: „Kapitalismus je zárukou nerovnoměrného rozdělení bohatsví. Socialismus je zárukou rovnoměrného rozdělení bídy.“
