Irvine Welsh: Trainspotting – nahlédnutí do feťákovy duše

0
Irvine Welsh: Trainspotting

Příběh drogově závislé mládeže je v knižní předloze nepřekvapivě trochu obsáhlejší než jeho filmová adaptace. Welsh na stránkách nabízí nejen trochu hlubší děj a také pořádnou porci černého humoru navíc.

Filmovou adaptaci Trainspottignu pravděpodobně představovat nemusím. Danny Boyle v půlce devadesátek natočil skutečně kultovní film, který i po více než dvaceti letech stále oslovuje nové a nové diváky. Mozaika příběhu drogově závislé mládeže nechyběl černý humor ani pořádná dávka provokace. Boyle odvedl na filmu skutečně skvělou práci, proti knižní předloze je filmový Trainspotting opravdu jen vývar toho nejpodstatnějšího, protože většina informací prostě na plátno dostat nejde.

Irvine Welsh na papír doslova valí proudy myšlenek a mnohdy jednoduše tápete, z pohledu které postavy je momentálně příběh vyprávěn. Je to jeden velký guláš, ale co je podstatné – při čtení máte opravdu dojem, jako kdybyste poslouchali člověka, který je naprosto mimo. A nutno podotknout, že právě chaotičnost vyprávění vcelku dobře vystihuje různé stavy navozené rozličnými drogami, alkoholem či naopak nucenou abstinencí.

Právě onen proud myšlenkových pochodů je to, čím kniha vyniká – film se v podstatě tolik neliší, odboček od příběhu není tolik, ale tyhle myšlenkové pochody bohužel smysluplně na plátno ve velké míře přenést nešly.

Naprosto parádní ukázkou je profláknutá scéna kdy ve filmu Renton v klubu sbalí Dianne, dojedou k ní domů, vyspí se spolu, načež je vyhnán na gauč a ráno se probudí a seznámí s jejími „spolubydlícími“ z nichž se vzápětí vyklubou rodiče a docvakne mu, že měl sex s nezletilou.

Tohle všechno je v knize okořeněno pochybnostmi o svých sexuálních schopnostech, snahu oddálit vyvrcholení myšlenkami na Margaret Thatcherovou, zděšením z ranního prozření, představami o pobytu ve vězení a následně pocitem vnitřního uspokojení po zjištění, že otec je fanouškem jiného fotbalového týmu.

Pokud se Vám Trainspotting Dannyho Boyla líbil, tak si určitě Welshovu předlohu přečtěte – jednak jde trochu víc do hloubky, ale také Vám naservíruje trochu více humoru a je opravdu skutečně velmi čtivě napsaná.

Komentáře