Blog: Zbraně jako hračky pro děti. Nevhodná záležitost, anebo další krok ke zbytečné hysterii?

Malí chlapci by si měli hrát s panenkami a plyšáky, protože vzít do ruky pistolku nebo meč by je, i nás všechny kolem, mohlo trvale poznament? Ale kdeže...

0

Už mám skoro čtyři pomyslné křížky na krku a zažil jsem dobu ještě před pádem komunistického režimu. A musím říct, že je až neuvěřitelné, kolik absurdit přináší dnešní doba. Řekl bych pseudokorektních, spíše povrchních absurdit, než věcí, které jsou společnosti ku prospěchu. Jedna z takových podivností je obava z toho, že si děti hrají s hračkami imitujícími zbraně. Nedávno jsem dokonce zahlédl pozvánku na dětskou party, kam si děti měly přinést hračky, ale ne zbraně. Budu v tomto ohledu za „děti“ považovat „chlapce,“ protože dívky předpokládám až na výjimky běhat s pistolkou po lese nebudou.

Zeptám se jinak, z opačného úhlu pohledu. S čím by si tedy měli chlapci hrát? S auty? No to snad ne, s těmi nebezpečnými zabijáckými dopravními prostředky, které by bylo třeba zrušit, a kdyby ne zcela, tak jim zakázat vjezd do měst, vesnic, na okresky a na dálnice. Samozřejmě sarkasmus z mé strany, protože pokud někomu nejdou pod vousy jako hračky zbraně, tak auta předpokládám také nejsou považována za vhodné prostředky ke hraní.

Nepřehlédněte: Blog: Na misi v Afghánistánu byli zabiti čeští vojáci. Část společnosti vzdává hold, část mluví o žoldácích…

Já jsem si s hračkami/zbraněmi jako dítě hrál. Měl jsem řadu pistolek, kapslíkovky ve tvaru bubínkového revolveru, pistole na kuličky, pistole v páru, s jakýmsi laserovým zaměřováním, kterými se dalo střílet ve dvou po sobě. Měl jsem pistoli ve stylu Coltu 1911, do které se vkládal kamínek do zapalovače a z pistole při mačkání spouště sršely jiskry a bylo cítit „spálený střelný prach.“ Měl jsem pušku – byla to winchesterovka a byla famózní, dovezená z Maďarska. Měl jsem nádhernou kuši. Měl jsem rytířskou zbroj, tedy přilbu, štít a meč. Měl jsem ze Sovětského svazu obrněný transporter střílející rakety, měl jsem, ehm, no popravdě řečeno, kromě aut jsem měl asi jenom zbraně. A cínové vojáčky. Indiány.

Snažím se teď vzpomenout na hračku, kterou jsem jako dítě měl a nebyla to zbraň (anebo společensky jen o chlup přijatelnější) auto?! Igráček, jasně Igráček. Takže to nebylo tak strašné dětství, mě jsem kam uniknout ze sevření militantních pomůcek, které mě navždy a nenávratně psychicky poškodily a udělaly ze mne vraždící psychopatické monstrum.

Tak a teď vážně…

I když to rádoby chytrým mozkům může připadat politicky či společensky nekorektní, zbraně patří a patřily k vyspělé civilizaci. Ten, kdo zbraně neměl anebo je měl horší anebo je neuměl používat, skončil. Ten, kdo byl větší frajer a lépe se oháněl mečem, klackem či obsidiánovou palicí, přežil. Už od malička si celá pokolení chlapců hrála s imitacemi zbraní a nic hrozného se nestalo, tam kde si nehráli, civilizace už neexistují. To jen tak jako poukázání na to, co se nám také může stát, pokud si budeme lhát do kapsy a říkat, že zbraně nepotřebujeme, že jsme „civilizovaní,“ zatímco ten „necivilizovaný“ zbytek světa si své zbraně ponechá. Mimochodem tento paradox docela přesně ilustroval film Rambo IV, ve kterém se skupina věřících Američanů snaží pomáhat v Kambodže. Tak dlouho se snaží o mírumilovný přistup prezentovaný jejich duchovním vedoucím, až tento, v boji o holý život, umlátí asijského burana s Kalašnikovem v ruce zezadu do hlavy kamenem.

Hračky zbraní u dětí? Mnohde ani nejde o imitace, stačí se podívat mimo „civilizovanou“ Evropu, jak tam kluci nosí své skutečné AK47. Netvrdím, že to je správné, jen tím chci říct, že tito chlapci, až dospějí v muže, budou na případný konflikt s jinými skupinami připraveni. Myslet si, že konflikty zmizí, je nesmysl. Spory, boj o moc, jídlo, vodu, to vše patří k lidstvu, k tvorstvu obecně, už od začátku věků.

Hračky-zbraně nejsou nijak škodlivé. Ne, pokud s nimi nemlátíte Kubíka od sousedů po hlavě, protože vám šlápl na dudlík, ale zhmoždit někomu úsměv zvládne děcko i postavičkou Supermana, kostkou Dupla, krabicí pastelek. Nepotřebuje na to plastový výlisek samonabíjecí pistole. Znovu se zeptám „z druhé strany.“ S čím by si měli děti hrát? Pokud někdo za ideální hračku považuje mobilní telefon, tak já to nejsem. Než mobilní mluvítko, to dám radši svým dvěma malým chlapcům do ruky pistolky, ať jsou běhat na zahradu a hrát si na lupiče a četníky. Prospěje jim to podle mého názoru mnohem víc než sedět, tloustnout, nehýbat se a sádelnatět u virtuálních přátel na internetu a sledování pofiderních jutuberů.

Doporučujeme: Recenze: MTech USA Dual Blade Linerlock Org – Zajímavý přístup, do ruky ale nesedne

Úvaha ještě z jiného pohledu. Opravdu za to mohou hračky anebo je to prostě v nás a zakazovat dětem tento druh zábavy je potlačováním přirozeného? Myslím to takto – pusťte partu kluků (chtěl bych říct normálních, nepostižených frikulínským přístupem ambiciozních matek očekávajících u svých dětí nadpřirozené schopnosti, inteligenci génia a charisma Elona Muska), ať si hrají někde v lese, v parku, kdekoli mimo sterilní prostředí a dosah digitálních technologií představovaných mobilními telefony. Jak se zabaví? Za chvíli budou sbírat a házet kameny, šermovat větvemi. Je to prostě normální a v pořádku. Opravdu mne vyloženě štve to, jak se strkají před skutečnými problémy hlavy do písku a naopak se problémy hledají tam, kde nejsou.

Co se stane s dětmi, které si hrají s hračkami-zbraněmi? Nic špatného, pokud mají správnou výchovu – a tady jde jen a pouze o rodiče, kolik času, péče, lásky a vysvětlování svým dětem věnují. Ovšem je moderní namísto toho, aby člověk ukázal, co sám umí, navážet se do jiných a mentorovat, co je pro nás všechny správné. Z mne jsou přetvářka, zbabělost a hloupost mnohem větším rizikem pro společnost než to, když pár kluků bude běhat s umělými pistolkami po parku a dělat bum bác.

Komentáře