Médii proběhla zpráva o tom, že Michael Schumacher strávil vánoční svátky a dovolenou v novém sídle na ostrově Mallorca. Nechci se snižovat na úroveň bulváru a probírat jeho soukromí – o kterém stejně nic nevím a spekoulovat nehodlám.
Chci říct jen to, že bych byl moc rád, kdyby se Schumiho stav zlepšil natolik, že by se jednou vrátil do normálního života. Ne za volant závodního auta, čert vem tuhle kratochvíli, to už by bylo asi moc, ale aby mohl žít bez podpory lékařů a lékařského vybavení.
Zasloužil by si to. Nevím, jestli to víte, ale Michael Schumacher, když byl ještě fit, investoval nemalé prostředky na podporu chudých a potřebných lidí, ukrajoval si ze svého výdělku nemalý podíl. Pokud si dobře pamatuji, třeba obětem po následcích tsunami věnoval ze své soukromého rozpočtu víc než celá Česká republika. Málo se o jeho charitativních aktivitách ví a to je podle mne špatně.
Není důležité, kolik měl titulů. Není důležité, že byl tvrdý na závodní dráze a nesmiřitelný a to tak, že neváhal odstavit svůj monopost, aby zablokoval ostatní soupeře. Že se nebál „sestřelit“ na závodním okruhu rivala jen proto, aby tento nedosáhl na body. To všechno mu buď pomohlo k umístění, anebo ho naopak smetlo díky intervenci soudců a rozhodčích mimo bodované pozice.
Před pár lety, jak ví asi každý, kdo se alespoň trochu zajímá o veřejný život, měl Michael Schumacher nehodu, když na lyžích vyjel mimo sjezdovku, aby – další dobrý skutek – nabídl svou pomoc. Upadl a to tak, že i přes to, že měl helmu, narazil… Ale to už znáte.
Pokud se Michaelův stav lepší, jsem za to rád, sám za sebe, respektive za něj jako ze hrdinu, člověka, který mne jako řidič, ale také jako člověk fascinoval a inspiroval. I když jsem se s ním nikdy nesetkal – díky své práci jsem potkal řadu světových hvězd motorsportu, ale se Schumim jsem neměl tu příležitost. Třeba není všem dnům konec.
