Když bych se chtěl pokusit o rádoby intelektuální humor, prohlásil bych, že auto, které mám právě k dispozici na test, je vlhkým snem každého teraristy. Pokud se totiž rozhlédnete, je tady víc štírů než v leckteré specializované prodejně s exotickou faunou. Aby také ne, tohle sice vypadá jako Fiat 500, ale není to Fiat 500, je to Abarth 595, a navíc ve specifikaci Competizione. A Abarth má ve znaku štíra, takže jedna malá záhada je vyřešena, a Competizione znamená, že jde o tu nejostřejší verzi na trhu.
To mimo jiné zahrnuje brzdy Brembo, sedačka Sabelt, uštěkaný motor s výkonem 180 koní a točivým momentem 250 Nm, sakumprásk zabaleno do karoserie optickými doplňky a žlutým lakem Modena. Abych nezapomněl, tak přidejte laděné výfuky Record Monza, samosvorný diferenciál, sportovní tlumiče Koni a frajerská litá kola v černé barvě a představu máme téměř kompletní.
Představu, že tohle autíčko bude asi šílené. Šílené je to v interiéru, a kdyby ne šílená, tak k zamyšlení je kombinace sportovních prvků a vysokého posezu (ano, stále je to Fiat 500 a v něm se u podlahy nesedí). Do očí bije i vysoko zaražená páka, tak trochu jako v dodávce, na pozadí karbonových ploch a výrazných závodnických doplňků. Třešničkou na dortu je pak kovová hlavice řádící páky. Pokud j v létě nepříjemně rozpálená, tak v zimě si umím představit, že kontakt s ní způsobí omrzliny – vzpomínám na podobnou zkušenost kdysi dávno a Hondu Integra.
Málo místa nad hlavou, málo místa kolem sebe, málo místa v kufru (ale to vezmi čert, je to sporťáček a ne stěhovák), podivné nesouznění s autem, alcantarový volant v kontrastu s analogovými ovladači a la Fiaty přelomu tisíciletí a zvuky vydávající plasty. Samé neduhy? Ehm, ne, ne zde a ne tady, tohle je italský charakter, bez sarkasmu a myšleno zcela vážně, tohle všechno by vás mohlo bavit, a to navzdory podivným jízdním vlastnostem.
Mezi reálným zrychlením a šlápnutím na plynový pedál zeje díra velikosti propasti, zvuk je ztřeštěný než melodický, podvozek je tvrdý, volant se vám snaží zlámat prsty a pokud není absolutní sucho, udržet auto na silnici dá dost práce, v zatáčce, ale i jen tak na rovince, stojí značné úsilí. Těžké není pracovat se spotřebou, dá se jezdit se šest, sedm litrů s klidem v duši, pod plynem si auto srkne dvanáct, i díky pětistupňovému manuálu, který je jedinou volbou – automat zde nemá co pohledávat.
Pokud bychom si procházeli seznam jednotlivých komponent, nebude to nezajímavé čtení. Dohromady ale všechny tyto technologické vychytávky nefungují, Abarth 595 Competizione není sofistikovaným sportovním automobilem, jde spíše o zhmotnění extrovertní duše řidiče či majitele, než odraz zájmu o sportovní jízdu. Motor, čtyřválec s objemem 1,4 litru, má explozivní charakter a neurvalou povahu, zvuk výfuku je monstrózní. Samosvorný diferenciál vyžaduje pevné vedení a zručnou ruku na volantu, v opačném případě auto bodne nepozorného či nezběhlého řidiče, jak prve zmiňovaný škorpion.
Vzhledově auto mixuje retro prvky s moderními a sportovními detaily a neotesaným bodykitem, což ve výsledku působí mile. Milý a příjemný není betonový podvozek, chování auta ve vyšším tempu na nerovném asfaltu je nestabilní, neurotické, jedovaté. Možná až nesportovní, tak jako nesportovní je poloha řidiče v sedačce za volantem.
Nesportovní, možná nefér může být i cena velmi blízká sedmi stům tisícům korun, přesně je to 685.000 Kč, což je cenová hladina lepších, větších a propracovanějších sportovních aut. Znamená to tedy, že je Abarth 595 Competizione špatným autem? Rozhodně ne, jakkoli postrádá racionální podstatu, je to jedno z mála současných aut, kterým odpustíte veškeré nedostatky a která pro jejich neopakovatelný charakter milujete.
