13 minut

0
13 minut

Nový dokumentární snímek Víta Klusáka si dává za cíl upozornit na nebezpečí rychlé jízdy.

Vít Klusák svými dokumentárními snímky již zanechal nesmazatelnou stopu v české kinematografii. Byť v jeho případě je třeba chápat pojem dokument v trochu širším smyslu slova – přece jen jsou jeho filmy trochu sugestivnější a samotný Klusák v nich mnohdy vstupuje do dění trochu více, než by se na čistokrevný dokument hodilo.

Už jeho prvotina, Český sen, celkem jasně v běžné české dokumentární tvorbě vyčnívala a rovněž jeho následné snímky patří k tomu zásadnějšímu, co se na českých obrazovkách objevilo. Připomeňme třeba Matrix AB, Svět podle Daliborka, Dělníci bulváru, Svoboda pro Smetanu či jeden ze zásadních kousků loňského roku – V síti.

Nehoda očima viníka

Ve svém nejnovějším snímku 13 minut se Klusák zaměřil na fenomén rychlosti za volantem. Jde o koláž rekonstrukcí několika smrtelných nehod očima jejich viníků. A právě ve výpovědích viníků nehdo je síla celého dokumentu.

Rozhovory s jednotlivými viníky poodhalují, s čím se řidič, mající na svědomí něčí život, musí v životě vypořádat.  Někdo se snaží svou chybu obhájit – hlavně sám pro sebe, přece by takovou hloupou chybu neudělal, přece v tom muselo být ještě něco jiného. Jiný se zcela otevřeně ke své chybě přiznává a uvědomuje si, co udělal špatně.

V naprostém kontrastu je potom řidič, jehož zběsilá jízda sice neskončila smrtelně. Ve svém přesvědčení, že se vlastně nic nestalo vypadá skoro až pobouřen, že mu byly odebrány papíry. Žije si ve svém světě a ani jej nenapadne zamyslet se nad tím, jestli něčí život přece jen neovlivnil.

Pro normálního člověka rozhodně není jednoduché žít s vědomím, že má na svědomí život někoho jiného. Částečně se s tím dokážu ztotožnit – sám jsem se stal v mládí viníkem jedné nehody. Nešlo sice o nehodu smrtelnou, ani při ní nefigurovala rychlost. Popravdě šlo spíše o skutečně nešťastnou náhodu – ale i přesto se mi ta situace občas vrací na mysl a skutečně to není příjemná vzpomínka. O tom se ale možná rozpovídám někdy jindy.

Obžaloba rychlosti

Všemi příběhy spojuje společné téma – rychlost. Jak jsem psal již na začátku, Klusákovy filmy jsou někdy na dokument možná až příliš sugestivní. Autor chce poukázat na téma a snaží se svůj názor divákovi svým způsobem předat. V tomto případě je mantra jasná – za všechno může rychlost.

Tady už jsem ale se snímkem trochu v nesouladu. Osobně se netajím tím, že jsem příznivcem svižné jízdy, a spíše, než na cedulky určující rychlost dám vlastní úsudek. Ten mě ostatně mnohdy nutí jet i výrazně pod limit i ve chvílích, kdy by to zákonně nebylo potřeba.

Pokud budete rekonstrukce nehod sledovat pozorně, asi Vám úplně neujde, že při nich k překročení rychlosti sice došlo, ale zároveň šlo o souhru více faktorů. Rychlá jízda naslepo před zatáčkou, předjíždění na horizontu (a ještě k tomu v noci), nezkušenost, zmatkování, únava. A neosvětlený cyklista je na cestě skutečně nešťastným faktorem.

A pak je tu taky příliš vysoké ego. V případě nehody, která neskončila smrtí, lze skutečně konstatovat, že řidič jel jako úplný blbec. Na limitech vozu, bez dostatečného přehledu o dopravní situaci před ním a bez rozumné rezervy pro reakci na nenadálou situaci.

Nebyla by lepší osvěta?

Přiznejme si to – vždycky se najdou rychle jezdící řidiči. Silniční limity jsou mnohdy až zbytečně omezující a rychlost je až příliš opojná. Otázka je, zda by nebylo lepší namísto narůstajících represí lepší řidiče trochu více edukovat.

Rychlá jízda nemusí být nutně nebezpečná, ale řidič musí neustále uvažovat. Nechat si rezervu, jet tempem dovolujícím bezpečné zastavení ve viditelné vzdálenosti, umět odhadnout nebezpečí na cestách a případná kritická místa. A neustále pamatovat na to, že člověk na silnici nejen, že není sám, ale měl by si nechat i rezervu na případné chyby ostatních.

To jsou ostatně všechno věci hodící se nejen vyznavačům rychlé jízdy, ale vlastně všem řidičům. Bohužel v tomhle směru autoškoly naprosto selhávají.

Šokující kampaň

Ještě mám potřebu zmínit jednu záležitost. Šokující kampaň doprovázející snímek. Na několika vesměs bulvárních webech se objevily záznamy z palubní kamery / telefonu na kterých partička mladých sociálně-síťových-tvorů jede příliš rychle, načež zpoza dodávky domnělý otec vrhne kočárek vozu přímo pod kola Všude létají rohlíky a v jednu chvíli se někde v záběru mihne i dítě.

Po prvotním šoku ale během pár minut hledání vyšlo najevo, že situace je skutečně vykonstruovaná. Je to přesně ten typ reklamy, za který Besip začínám nesnášet. Snaží se vyvolat zděšení, šok, hrůzu, emoce… ale ve výsledku je laciná a mě osobně se velice příčí.

Říkám si, zda bylo skutečně potřeba se k něčemu takovému uchylovat. Takováto palba na emocemi přijde trochu pod úroveň snímku.

Přese všechno zajímavá podívaná

I přes mnohé výhrady musím ale 13 minut ke shlédnutí doporučit. Výpovědi jednotlivých viníků nehod jsou docela silné a není úplně od věci se podívat na to, čím si člověk po takové nehodě prochází.

Přece jen je na cestě potřeba trochu uvažovat a občas nezaškodí si připomenout proč.

PS: Snímek je ke shlédnutí zdarma online v archívu ČT a zajímavý je také rozhovor s Tomášem Beranem (jedním z aktérů filmu) na DVTV.cz.

Komentáře