William Gibson: Neuromancer

0
William Gibson - Neuromancer

Debutový román amerického spisovatele položil základy nového subžánru sci-fi literatury a dal vzniknout představě kyberprostoru známého jako Matrix. Představujeme Vám bibli kyberpunku.

Zlatou éru si kyberpunk užil v devadesátých a začátkem nultých let, přesto se dodnes těší velké oblibě – byť mírně v rozmělněné podobě. Prvky kyberpunku totiž naleznete napříč sci-fi žánrem snad všude. Ať už je to existence kyberprostoru, elektronická vylepšení lidského těla či dystopické obrazy budoucnosti, ve kterých se undergroundová spodina společnosti pomocí na koleně spíchnuté technologie snaží postavit vládnoucím elitám. Všechno to ale tak trochu směřuje k Williamu Gibsonovi a jeho Neuromancerovi.

Ostatně inspiraci Gibsonovým dílem nalezneme i v legendárním filmu Matrix, který se inspiroval nejen samotným kyberprostorem, ale některé prvky Neuromancera nalezneme i v samotných postavách. Mimoto byl podle další Gibsonoy povídky natočen také Johnny Mnemonic.

Příběh se točí kolem Case, zkrachovalého kovboje – tedy kybernetického hackera, který byl za dřívější krádeže dat potrestán poškozením nervové soustavy, a tedy i znemožněním propojení s Matrixem. Jeho upadající život změní záhadná návštěva „vylepšené“ zabijačky Molly, jež jej víceméně násilím dotáhne ke svému záhadnému šéfovi Armitageovi.

Case dostává nabídku, kterou nemůže odmítnout. Výměnou za spolupráci mu bude opravena jeho poničená nervová soustava a bude tak moc pokračovat ve své původní činnosti kovboje. Oprava má ale jeden háček. Dokud Case nedokončí svou práci, tak budou v jeho těle aktivovány váčky se zákeřným neurotoxinem, hrozícím ještě zákeřnějším poškozením.

Krom toho je Caseovi ještě modifikována slinivka a játra a nemůže se tak věnovat jedné ze svých nejoblíbenějších činností – sjíždění se dermy, drogami aplikovanými skrze kožní náplasti. Jeho jedinou možností je tak spolupracovat na podezřelé zakázce.

Case spolu s Molly postupně rozplétají spletenec tajemných událostí vedoucí k odhalení skutečného cíle své mise. Tím je osvobození vyspělé umělé inteligence Wintermute, jež se snaží dostat ze svého omezeného prostoru. Následek případného úspěchu je zahalen tajemstvím.

Bohužel musím říct, že jsem knihu četl spíše trochu s potížemi – byť mám sci-fi žánr obecně docela rád, do Neuromancera jsem se neuměl pořádně začíst a s dlouhými přestávkami jsem se vcelku útlou knížkou prokousával snad půl roku.

Trochu za to může celková neuchopitelnost Gibsonova světa. Děj se současně odehrává v realitě i kyberprostoru, Casovo vědomí se přitom částečně napojuje i na Molly a chvílemi je opravdu trochu obtížné sledovat co je co.

Autor navíc na stránkách chrlí jeden nový pojem za druhým, nechá do něj vstupovat neustále nové postavy s krátkou expirační lhůtou a celkově popisuje děj tak trochu útržkovitě a zmatečně. Přesto ale pro fanoušky sci-fi stojí kniha rozhodně za přečtení – už kvůli jejímu vcelku zásadnímu vlivu.

Neuromancer vyšel v roce 1984 a dostálo se mu mnoha ocenění. Není divu, Gibsonovi se skutečně podařilo založit zcela nový subžánr vědeckofantastické literatury a myšlenky, které přinesl byly tehdy naprosto revoluční.

 

Komentáře