Originální akce založená na hrátkách s časem se vrací. Neotřelý kabátek zůstal, hratelnost se dočkala pár vylepšení, ale hlavně přibyla pořádná porce herního obsahu.
Indie střílečka Superhot přišla v roce 2016 s naprosto svěžím konceptem práce s časem. Na zpomalený bullet time jsme si již za ty dlouhé roky, co se na našich obrazovkách objevil Max Payne tak nějak zvykli. Superhot ale šel ještě dále – čas totiž doslova zastavil. Svět kolem Vás se totiž pohyboval v podstatě jen ve chvíli, kdy jste se pohybovali Vy sami. A skvělý dojem ze hry podpořil navíc i neotřelý artstyle.
Není tak divu, že se z hry stal hit a brzy se autoři rozhodli pustit do práce na DLC s názvem Mind Control Delete. Vzhledem k tomu, že už tady máme rok 2020, tak je celkem zřejmé, že jejich plány na rychlou produkci DLCčka úplně nevyšly.
Superhot: Mind Control Delete tak nakonec vychází jako samostatný produkt. Ostatně obsah Mind Control Delete násobně převyšuje původní hru, kterou nebylo problém i při obrovském flákání dohrát během jednoho večera.
Výrazný artstyle sázející na bílé netexturované prostředí v kombinaci s černými zbraněmi a rudými nepřáteli tříštícími se při zásahu na mizející digitální střípky zůstal zachován. Obdobně se revoluce nekoná ani v hratelnosti, která je spíše evolucí původní hry.
Zatímco v původní hře procházeli sekvencí levelů a jednoduše jste hráli level tak dlouho, dokud jste nepřišli na to, jak jím bez zásahu projít, nyní na Vás čekají uzly se sérií levelů, které musíte zvládnout. Počet levelů v uzlu se obvykle pohybuje kolem půltuctu až tuctu a na začátku každého levelu si můžete vybrat primární hack, se kterým se svým protivníkům postavíte – tím může být život navíc, převtělení do nepřítele anebo třeba katana, kterou můžete zahodit a následně ji přivolat zpátky.
Mimo to vždy po pár levelech dostanete možnost vybrat si některý z menších hacků, které Vám usnadní boj o přežití. Ať už je to jednoduchá obnova zdraví, větší množství munice ve zbraních anebo šílenost jako explodující předměty k vrhání. Prostě po někom hodíte vázu a ta ze sebe při dopadu vystřelí desítky šrapnelů, které udělají v nepřátelských řadách slušnou paseku.
Změna v systému levelů v Mind Control Delete s sebou ale nese vlastní potíže. Levely v uzlech se vybírají náhodně a náhodná je také Vaše startovací pozice. To mnohdy vede k tomu, že se někdy celým uzlem prokoušete na první pokus bez ztráty kytičky a jindy se na něm zaseknete na desítky minut, dokud Vám generátor náhodných čísel nepřihraje přívětivou kombinaci levelů a hacků.
Jsou zde i nové výzvy ve formě komplikovanějších nepřátel. Někteří ze sebe při zásahu vystřelí Vašim směrem šrapnely, jiné zase můžete zabít pouze zásahem do určité končetiny. No a pak jsou tady i tři speciální protivníci zrcadlící Vaše speciální schopnosti – ty zabít nelze a budou Vás pronásledovat až do dokončení celého levelu.
I přes nové výzvy se však hra potýká s obrovskou repetetivností a vzhledem k absenci hlubšího příběhu Vás u obrazovky udrží vždy jen na chvíli.
Oproti původní hře Mind Control Delete mnoho novinek nepřinesl, dohání to však množstvím obsahu a vyladěnější hratelností. Sympatický je navíc krok polských vývojářů Superhot Team, kteří Superhot: Mind Control Delete věnovali všem majitelům původní hry – pokud jste si tedy před lety Superhot koupili na Steamu, Mind Control Delete najdete ve Vaší herní knihovničce.
