Mrzí mne, když vyrazím do restaurace a jsem nespokojený. Už jen proto, že mám za sebou nejenom dlouholeté gastronomické vzdělání podpořené dosažení vysokoškolským titulem, ale zejména dekády praxe. Kilometry odchozené „na place,“ hektolitry vytočeného piva, potoky krve ztracené při krájené cibule, tisíce a tisíce vyrobených koktejlů v předních pražských barech. Vím co to je provozovat restauraci, vím co je to hledat dobrý personál.
V Šalandě na Pankráci se mým pohledem najít dobrý personál nepovedlo. Když jsem vyrazil na doporučení na zkušenou, proseděl jsem u stolu dlouhé a dlouhé okamžiky, aniž by si mě někdo všiml, aniž by pozdravil alespoň, aniž by po mne hodil jídelní lístek. Vím, že najít dobrý personál je složité, ale jde to. Jak jsem si ale uvědomil později, personál je zřejmě právě takový, jako vedení restaurace – tačilo totiž napsat recenzi na Goole a začali se dít věci… Urážky, nebo řekněme osočování z toho, že jsem jakousi virtuální osobou? Ehm, ne, tohle fakt nemám zapotřebí.
Do Šalandy na Pankráci nikdy už nepůjdu. Pokud budu moc, každému, s kým se budu bavit, ji nedoporučím – a začínám u vás, našich čtenářů. Nedoporučím ji žádnému z našich obchodních partnerů. Nedoporučím ji žádnému z tisíců našich klientů, naopak mám pocit, že je budu raději předem varovat před arogancí, které v podniku panuje. Jestli tam dobře vaří? Nevím, a už to nikdy nezjistím. Každopádně pokud bych měl něco někomu doporučit, tak provozovateli – nebo minimálně tomu, kdo ve jménu podniku reaguje na recenze na Google – notnou dávku sebereflexe a pokory.
