Klasické motoráky jako Hurvínek či kredenc žijí díky nadšencům. A svézt se jimi mužete i vy

Pražský motoráček vás sveze po trati číslo 122, odkud je za dobrého počasí krásný výhled na celou Prahu. Spoj jezdí podle pravidelného jízdního řádu a je součástí systému PID, případně vám stačí běžná jízdenka.

0

Když se řekne Hurvínek, kredenc, ponorka, krokodýl, zamračená nebo třeba brejlovec, většina lidí si představí nelogickou kombinaci objektů denní potřeby, lidských emocí, filmových postav a zástupců zvířecí říše. Kdo se ale zajímá o dění na železnici, už je mu asi jasné, o čem je řeč. Jsou to přezdívky lokomotiv či motorových vozů, které brázdily železniční tratě v Česku a Slovensku v uplynulých desetiletích.

Po revoluci spousta klasických strojů dosloužila, neboť byly nahrazeny modernější nebo modernizovanou technikou. Plno jich ale bylo vyřazeno bez náhrady, protože v měnícím se porevolučním prostředí se větší důraz kladl na pružnější doopravu silniční. Fanoušci železnice tak zažívali poměrně těžké období. Naštěstí ale dnes díky obrovské trpělivosti a píli několika nadšenců klasické vozy a lokomotivy žijí.

Regionální den PID
Klasická železniční vozidla byla v cílové stanici v Hostivicích během Regionálního dne PID v obležení davů. Pracovníci dráhy museli dav doslova rozhánět, aby se vůbec dalo vlakem pohnout

Jedním takový spolkem je například Klub železničních cestovatelů, který pořádá vyhlídkové jízdy krásně zrestaurovaných a udržovaných klasických vlaků především kolem Prahy, ale také v Severních Čechách a jinde. A díky pravidelnosti některých spojů se můžete klasickým motorákem nebo rychlíkem svézt. Jen se podívejte na jízdní řády na kzc.cz, těch možností je opravdu plno.

My byli tento víkend vyzkoušet tradiční Pražský motoráček, který ráno vyráží z Čakovic na pražské Hlavní nádraží, odkud pak jezdí tam a zpátky přes Smíchov po krásném „Pražském semmeringu“ do stanice Praha-Zličín, aby se pak navečer zase vrátil do Čakovic. Obvykle tento spoj obsluhoval kredenc (či dunihlav), rozuměj motorový vůz řady 831 (podle staršího značení vůz M 262). Ten ale bohužel v červnu shořel. Aktuálně ho na Pražském motoráčku nahradil modernější krokodýl (či ponorka), tedy vůz M 286.1008 (nově se značí jako motorový vůz řady 850/851).

Motorový vůz M 286.1008
Pražský motoráček jezdí každou sobotu a neděli pravidelně mezi pražským Hlavním nádražím a stanicí Praha-Zličín po krásném „Pražském semmeringu“

Tentokrát byl také pravidelný spoj prodloužen až do Hostivic, kde se konala přehlídka tradičních železničních a silničních vozidel. Vedle krokodýla jsme si tak mohli prohlédnout parní lokomotivu štokr (řada 556) a cestou nás minul unikátní úkaz na českých tratích – východoněmecká lokomotiva řady 119. Ale o té později.

Ragionální den PID včetně zvláštních historických vlaků zmapoval na videu Tomáš Pelech:

Pražský motoráček vás sveze po trati číslo 122, odkud je za dobrého počasí krásný výhled na celou Prahu. Spoj jezdí podle pravidelného jízdního řádu a je součástí systému PID, případně vám stačí běžná jízdenka. Nejedná se tedy o speciální vlak se zvláštní sazbou jízdného.

Stanoviště strojvedoucího vozu M 262.1008
Pohled na průchozí stanoviště strojvedoucího motorového vozu M 286.1008 ukazuje naprosto klasickou techniku. Charakteristické cvakání analogového rychloměru je slyšet po celém voze

Takže kdo jezdí vlakem pravidelně, může si dělat každý víkend výlet do minulosti. No a když tak srovnáme kvalitu jízdy klasického vozu M 286.1 s moderní katastrofou známou jako Regionova, tedy motorová jednotka 814 (ano, to jsou ty dva spojené šukafony do jednoho), nějak se nelze ubránit dojmu, že se velkým a pohodlným krokodýlem cestuje lépe.

Motorový vůz 851 (M 286.1008) je ve flotile KŽC jediný. Pohání ho dvanáctiválec ČKD KS 12 V 170 DR o maximálním výkonu 588 kW. O přenos výkonu se stará hydrodynamická převodovka H 650 M. Z tradičního Kryšpínova označení tak můžete odvodit, že nejvyšší konstrukční rychlost vozu je 110 km/h a nápravový tlak 16 tun. Celkem váží motorový vůz 851 50,5 tuny. Zajímavostí je pak průchozí stanoviště strojvedoucího, pokud by k vozu byly připojeny vozy Bmx (Balm) či kratší Btx (Bix).

Záhadný úkaz německé lokomotivy se vysvětlil později. Stroj se zvláštním vlakem vracel druhý den a nocoval na smíchovském nádraží, takže vzít foťák a rychle ještě za aspoň nějakého světla tuhle vzácnost zdokumentovat.

Lokomitiva DR 119
Ponorka, nebo chcete-li Čaušeskova pomsta, byla svého času páteří rychlíkové dopravy na neelektrifikovaných tratích ve Východním Německu. Dnes v muzeích přežívá pouhých šest kusů

Lokomotiva DR-119 byla vyráběna pro východoněmecké dráhy v Rumunsku v letech 1976 až 1985 a odtud také pramení její nepříliš lichotivé přezdívky Čaušeskova pomsta či Postrach z Karpat. Umírněnější přezdívka Ponorka pak odkazuje na kulatá okna po stranách skříně.

Stroj určený pro tahání rychlíků na neelektrifikovaných tratích proslul především nízkou provozní spolehlivostí v prvních letech provozu a v 90. letech po sjednocení Německa začal být rychle nahrazován modernějšími lokomotivami. Dodnes z více než dvou stovek lokomotiv přežívá v muzeích jen šest kusů.

Komentáře