Kdy přijde konec lidstva? Možná už nastal, právě teď!

0
foto: Martin Kusyn

Jeden z klenotů klasické sci-fi z pera Johna Wydhama spatřil světlo světa již v roce 1951, dodnes si však dokázal uchovat svou aktuálnost. Název – Den trifidů – ve vás sice může vyvolat pocit, že kniha bude hlavně o boji s trifidy, ale ti v knize vystupují spíš jen jako přírodní jev.

Průmyslově vyšlechtěná pomalu se pohybující kytka, která až na jedovaté žahadlo nemá moc potenciál člověka ohrozit. Tedy až do chvíle, kdy astronomický jev – říkejme mu kometa – dokázal oslepit všechny, kteří oné osudné noci záři na obloze s pobavením sledovali. Hrstka přeživších se musí vypořádat s mnohdy agresivní hromadou slepých závislých na jejich pomoci, s nemocemi šířícími se městy, s trifidy, kteří se bez přirozeného nepřítele začínají volně množit, ale mnohdy i s ostatními vidícími snažícími se o zavedení nových pořádků vyhovujících právě jejich představě o budoucím světě.

Kniha sleduje děj pohledem Billa Masena, který onen astronomický jev prožil v nemocnici s obvazem přes oči, poté co byl na trifidí farmě skrze pletivo ochranné kukly zasažen drobnou sprškou jedu. Právě to mu však paradoxně zrak zachránilo. Probuzen do světa slepých se snaží přežít a najít přitom směr, jakým se bude ubírat jeho budoucnost.

Trifidi jsou v knize pouze tak nějak na pozadí. Nikdy nejsou takovou hrozbou, se kterou by si lidé nemohli rychle a jednoduše poradit. Nicméně stále ve vzduchu visí otázka, kdy lidem dojdou – není problém sežehnout stovky trifidů pár dávkami z plamenometů, ale palivo do nich vydrží maximálně pár let. A s ostatními zásobami je to stejné – zásoby potravin nevydrží navěky, nafta do motorů a do přenosných generátorů také postupně ubývá. Se ztrátou posledních zbytků elektřiny a paliva už budou přeživší odkázáni pouze na to, co dokáží sami vlastními silami vytvořit.

To vše ale visí ve vzduchu jako vzdálená hrozba, mnohem více se kniha zabývá lidskou společností v krizové situaci ponechané v naprostém chaosu po ztrátě veškerých administrativních orgánů. Jakým směrem se můžou zbylí lidé ubírat? Obětovat vlastní budoucnost péči o slepé, nebo se pokoušet znovu vybudovat společnost za pomoci těch, kteří o zrak nepřišli? A jakým způsobem ji vůbec vybudovat? Držet se pravidel starého světa, nebo zahodit mantinely starých pořádků?

Komentáře