HELLBOY

0

Příběhy nejlepšího paranormálního vyšetřovatele vzešlého ze samotného pekla oplývají originalitou, krásnou kresbou a prostředím známým z mýtů, pověstí a bajek. Je to pekelně skvělý mix.

Hellboy není zrovna novinka, Comics Centrum zvládlo vydat poslední díl série už před pár lety. Docela dlouho jsem se mu ale záměrně vyhýbal – nějak se mi nechtělo pouštět do další dlouhé série, ale taky nějakou dobu nebyly k dostání všechny díly současně. Nakonec ale Comics Centrum vyprodané díly dotisklo a já jsem kompletní sérii prostě neodolal. Hellboy je totiž velmi svébytné a originální dílko.

Netypický hrdina

Komiks dnes již legendárního Mika Mignoly je výjimečný v mnoha směrech a začíná to samotným ústředním hrdinou jeho příběhů. Rohatej satanáš s kamennou rukou zvládá mlátit démony hlava nehlava a ještě je přitom praží jednou parádní hláškou za druhou – „Holky vy vypadáte, jako kdyby se někomu rozutekl kompost“ je můj osobní favorit.

Pod touhle drsnou fasádou jde ale z Hellboye cítit něco hlubšího. Žal, který mnohdy utápí v alkoholu, ale téměř nikdy o něm nemluví. Většina superhrdinských komiksů podobně trápí své ústřední hrdiny, aby nepůsobily plytce a hloupě – ve výsledku bývají jejich temné linky ale strašně šroubované a umělé. Hellboy ale působí přirozeně. A velice smutně.

Báječné prostředí bájí a pověstí

Hellboyovu charakteru zdárně sekunduje svět, který pro něj Mignola vytvořil. Nejde o další sériové fantasy. Mignola dlouhé roky sbíral báje, pověsti a mýty z celého světa (a inspiraci nabídly také laciné pulpové horory) a vytvořil z nich mozaiku příběhů a postav, které se do velké míry drží svého předobrazu – s výjimkou vstupu samotného Hellboye.

Je osvěžující číst příběhy, ve kterých se hrdina namísto generické zlověstné čarodějnice č. 496 utkává s nepřáteli jakými je třeba Baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný, Pražský upír, irští skřeti či lidožravé japonské létající hlavy.

Nádherná kresba

Všechno to navíc podkresluje nádherná Mignolova kresba působící jednoduše a detailně zároveň – jakkoliv paradoxně to zní. Postavy vystupující z nekonečné černi stínů a temná prostranství podkreslují tíživou atmosféru světa.

Ne všechny příběhy ale kreslil sám Mignola – některé příběhy svěřil ostatním tvůrcům. Obvykle tuto praxi nemám příliš v lásce, v tomto případě se však tužky chopili ti praví. Jejich styl je možná odlišný, ale ne rušivý.

Ke konci série pak Mignola přenechal kresbu svých příběhů Duncanu Fegredovi, jehož výtvarný styl působí jako velmi příjemná evoluce Mignolových vlastních kreseb. Fegredova kresba je osobitá, ale zároveň ctí původní styl.

Pekelně skvělý mix

Hellboy je ve výsledku skutečně parádní směsicí výborných nápadů, skvělé kresby, neokoukaného hrdiny a poetických příběhů. Pokud máte rádi trochu méně tradiční komiksy hlavního proudu, neměli byste Hellboye minout. Já si jej zamiloval skoro instantně.

PS: Filmy

Za ty roky se rudoch dostal na plátna hned třikrát. První dva filmy pod taktovkou Guillerma del Tora oplývaly Hellboyovskou poetikou, na průměrný třetí snímek by asi všichni radši zapomněli (byť se inspiroval předlohou asi nejvíc). Přestože ve všech případech Mignola s filmaři spolupracoval, ani jeden z filmů nedokázal správně vykreslit charakter samotného Hellboye. Bohužel.

Komentáře