Drift School CZ

0

Kolem aut se motám už hodně dlouho, ale driftování mi nikdy nešlo. Jasně, občas jsem si někde udriftnul s Miatou a někdy jsem si hodil zatáčku bohem i v něčem zajímavějším. Ale o tom, že bych mohl prohlásit, že driftování zvládám se mi může jen zdát. No a to je třeba změnit, řekl jsem si jednoho dne a přihlásil se na drift weekend od Drift School CZ.

Sympatická partička

Už od prvního seznamovacího večera bylo celkem jasné, že tahle akce bude docela punk – nenechte se ale uvolněnou atmosférou mýlit, za organizací stojí zkušení drifteři vesměs nejvyšší kategorie PRO či PRO2. Tak třeba hlavní instruktor Michal Vychodil je mistrem republiky v kategorii PRO z roku 2018, Jirka „Jay“ Janeček se mimo driftingu komerčně věnuje kaskadérství na mezinárodní úrovni a celou akci pak zastřešuje zkušený Josef Chose Šíma.

Pokud se nepletu, tak Drift School CZ nemá u nás konkurenci – některé firmy se snaží nabídnout zážitek ve formě trochu lepší školy smyku, ale asi nikdo Vás nenechá dva dny týrat vlastní tréninková auta. Při prohledávání internetu jsem v jednom případě narazil na kurz driftování s vlastním vozem pravděpodobně na nějaké kluzné ploše, nebo na Easy drift… s předokolkou… jako jo – nebudu dělat ramena, Easy drift je taky sranda, ale driftování to má daleko.

Svarosvor a hydraulická ručka

Tím se tak trochu oslím můstkem dostávám k tomu, čím se vlastně svezete. Kluci organizátoři sice tvrdili, že co do podvozku a motoru jde o sériová auta. No jo, ale zbytek už moc sériový není… nebo spíše takhle – on obecně zbytek moc není.

Tomu co můžete potkat na silnici asi nejbližší byl Mercedes CLK230, ze kterého snad zmizelo jen pár přebytečných kousků interiéru. Zároveň dostal přípravu na hydraulickou ruční brzdu, která se však ještě na středový tunel nenastěhovala. To vedlo k celkem vtipné situaci, v průběhu prvního dne totiž začala zlobit spojka a když jeden z kolegů žáků trefil balík, neměl jak autu zabránit v tom, aby se na onen balík vyšplhalo – přední kola již byla ve vzduchu, zadní nebylo jak zabrzdit a tak jsme jen přihlíželi, jak auto téměř kopulačními pohyby najíždí na balík dál a dál, dokud se do vzduchu nedostaly i zadní kola.

Dvojice BMW E46 už byly ohlodány podstatně více. V interiéru obou kousků se objevily sportovní sedačky, hydraulické ruční brzdy už tentokrát nainstalovány byly, nechyběly bash bary ani jackpointy a poupravené chlazení.

No a nakonec tu byly dvě Miaty druhé generace, které si už užily pořádný masakr. První přezdívaná Kojot jaksi postrádala přední i zadní část. Na jejich místě byly k nalezení protézy v podobě pár přivařených trubek. V druhém kousku Miatu poznají už jen ti zkušenější – z exteriérových panelů totiž zbyl jen rám okna. Tuto kreaci kluci pojmenovali Ghettocet (schválně si vyhledejte Exocet – tohle je prostě domácí varianta).

To nejdůležitější je ale pro všechna auta společné. Svarosvor. Zavářka. Diff pana Svarovského. No prostě a jednoduše – zavařený diferenciál. Alfa a omega auta na drift.

Pojďme dělat koblížky

Na samotném začátku se rozdělíte do trojic podle sympatií k instruktorovi nebo preferenci auta. Já jsem fakt strašně moc chtěl do Miaty, ale zrovna Kojot měl na rozdíl od mé vykuchané potvůrky v podstatě sériový interiér, do kterého jsem se pořádně nevlezl. Takže na mě zbylo BMW (ne že bych si stěžoval, ona mi ta žlutá E46 docela sedla).

Začíná se koblížky – donuty, abych byl přesný. Kroužení kolem balíku je tou úplně základní dovedností, kterou si v kurzu osvojíte. A překvapivě to není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Nejdříve v sobě musíte odbourat pár zábran. Plyn na podlahu, jen ať omezovač ukáže, co umí. Otáčky nesmí klesnout pod 4 tisíce, spojka se pouští prudce a sejmout balík je úplně v pohodě.

Když jsem balík sejmul a urval nárazník, tak byly instrukce jasné – kašli na to, je tam bash bar, plast visí jen na stahovací pásce, prostě to urvi a zahoď. A tak jsem urval, zahodil a kroužil dál dokud jsem nenašel ten správný balanc i na přechodu mezi povrchy. Nakonec to všechno do sebe tak nějak zapadlo a dařilo se mi točit baworákem kolem balíku tak dlouho, dokud jsem se sám nerozhodl to ukončit – napoprvé je to naprosto opojný pocit.

Trable s vozy

Musím říct, že jsme asi byli trochu smolná skupinka – od začátku nám totiž tak nějak umíraly auta trochu vyšším tempem, než ostatním. Což o to, skupinky byly tři, aut bylo pět, co se rozbilo to se průběžně opravovalo, nicméně měnili jsme auta snad až příliš často.

Naše žluté BMW se první den neustále přehřívalo a po prvních pár jízdách prvního dne jej postihla „otevřená tříštivá fraktura“ poloosy (její kousky se dost možná na plácku povalují dodnes), náhradní Mercedes pak začala trápit akutní erektilní dysfunkce spojkového pedálu (prostě zůstal ležet na podlaze a nechtělo se mu zvednout). Jedno kolečko jsem si dal v Kojotovi, ale to prostě nešlo – bojoval jsem jak s nedostatkem prostoru, tak s absencí bočního vedení sériové nevykuchané sedačky. Chybějící výplň dveří potom moc neumožňovala zapření se levým kolenem, takže pravotočivé drifty byly docela nepříjemné.

Naštěstí jsem v naší skupince nebyl jediný přerostlý, takže jsme nakonec skončili s náhradním červeným BMW – na které jsem si ale nějak nemohl zvyknout, přestože bylo podle všeho úplně stejné jako naše počáteční žluté BMW. Ono ale stačí docela málo a auto se chová trochu jinak – třeba trochu širší pneu. To jsme si ostatně vyzkoušeli.

No co – alespoň jsem měl možnost si vyzkoušet všechna auta – a ano, svůj úctyhodný gluteus maximus jsem nakonec nějakým způsobem nacpal dokonce i do té splašené hromádky zelených trubek.

Osmička, trať a závěrečná zkouška

Po ovládnutí donutů je čas přejít k osmičkám a z nich nakonec na krátkou trať skládající se z tří balíků, které je nutné obkroužit ve specifickém pořadí. Startuje se donutem, druhý balík zprava, třetí zleva a rychle zpět k prvnímu, přes ručku do smyku a na závěr zase hezky donut.

Donutům a osmičkám jsem se možná věnoval až příliš dlouho a trať jsem začal zkoušet snad až v půlce druhého dne. Bláhově jsem začínal myslet, že už to docela zvládám – k dopilování mi už stačilo jen napojit závěrečný donut a dojel bych celou trať! Elegancí bych asi hodnocenou jízdu nevyhrál, ale dělal jsem si naděje, že bych ji mohl alespoň plynule dokončil.

Druhý den se nám vrátilo do pracek žluté BMW s opravenou poloosou a celý den fungovalo skvěle… no skvěle zrovna ne, ale až na drobnosti nezlobilo.  Jenže pak přišla taková malá katastrofa. Pouštíc spojku na začátku jednoho z mých dalších tréninkových pokusů se ozvala nečekaná rána. Řadící páka se propadla o pět čísel dolů a auto se ani nepohnulo. Ukázalo se, že Hardy spojka už toho trápení měla dost a rozhodla se nás opustit.

Ano, bohužel – tohle zbylo z hardspojky žlutého báva, na které jsem si tak zvykl…

Nadšený lůzr

To byla má úplně poslední jízda před tou hodnocenou. Na tu hodnocenou jsem tak musel usednout do červeného baworáku, na který jsem si už pár řádků výše stěžoval. No, dvě tréninkové kolečka mi nestačily a tak jsem si ve finálové jízdě vyloženě odkroužil kolečko hanby – na celou tu potupnou událost se můžete ostatně podívat na přiloženém videu.

Ano, je to tak. Zase jsem jednou dojel na úplně posledním místě. Tedy posledním, dva kolegové radši před poslední jízdou utekli, takže kontumačně jsem vlastně ukořistil třetí místo od konce a… no dobrá, prostě jsem dojel poslední, to nijak neobkecám.

Ale to nevadí – stejně jsem se skvěle bavil.

Pár výtek se najde

Z předchozích řádků je asi znát, že toho ke kritice moc nebude – pár drobných výtek se přesto najde. Vesměs jde o auta. Tak třeba ten Mercedes je fakt příšerná těžkopádná mrcha, a která snad po každé jízdě potřebovala něco poopravit. To auto mě prostě tak nějak štvalo.

Pak tady obecně byly sedačky, které nedržely úplně dobře. V jednom z BMW se sedačka trochu viklala, což bylo ještě snesitelné. V Ghettocetu jsem na brzdě pokaždé letěl i se sedačkou asi pět centimetrů vpřed. Jo a Kojot by si zasloužil pořádnou foamectomii! Dobře vykuchaná sedačka z Miaty dokáže krom místa nabídnout i docela slušné boční vedení, fakt to pomůže (nekecám, v tomhle mám praxi).

Malou výtku mám i k velikosti driftovacího plácku – na donuty a osmičky to bylo v pohodě, ale tři tratě už se na něj bohužel nevešly, takže druhý den už byl trochu problém s čekací dobou. Problém s prostorem se asi vyřešit nepovede, dá se ale aspoň rozplánovat kdo kdy obsadí kterou trať. Zrovna v naší skupince jsme měli jednoho již zkušenějšího jezdce, který od začátku druhého dne mohl jezdit trať, zatímco my zbylí dva se stále ještě plácali na donutech a osmičkách. Tady by dávalo smysl třeba popřeházet pořadí střídání a vyhnout se tak čekačkám, než se uvolní trať.

Co ale musím rovnou smést ze stolu je otázka ceny. Udivené výrazy mých známých dávaly jasně najevo, že tohle bude téma. Ano, Drift weekend rozhodně nepatří k nejlevnějším zážitkům na našem trhu, ale za ty peníze dostanete v podstatě plný servis – ubytování, krmení, auta k týrání, zásoby pneumatik i benzínu. V podstatě jediné, za co si během víkendu budete muset připlatit je alkohol. S ohledem na náklady a náročnost celé organizace se spíš divím, že cena není dvojnásobná.

Já se vrátím

Tolik tedy k výtkám – pár jich bylo, ale ve výsledku jsem byl z celého víkendu jednoduše nadšený. Drift School CZ je prostě dobrá. Organizace je trochu punková, ale přesto umí být profesionální tam, kde je to potřeba. Cena vysoká, avšak více než férová. Moje finálové kolečko hanby mě neodradilo, právě naopak. Už nyní plánuju si drift weekend zopakovat a tentokrát tu trať hodlám dokončit se ctí. A tak mi nezbývá než ukončit tenhle článek výhružkou – já se vrátím.

Sdílejte
Předchozí článekOne-Punch Man 3: Zvěsti

Komentáře