DOOM Eternal: Ancient Gods Part One

0

Dlouho očekávané DLC k DOOM Eternal je tady. Přináší něco nového, nebo jen nášup toho co známe?

Jestli bych měl ve stručnosti porovnat DOOM Eternal s jeho předchůdcem z roku 2016, tak bych asi použil slova větší, rychlejší, frenetičtější, zběsilejší. Do takové míry, že mě to chvílemi až začalo trochu unavovat a s odstupem trochy času mi „první díl“ nově rozjeté série celkově asi přišel trochu lepší a oplýval trochu více oním potřebným WOW-efektem.

Eternal samotný chvílemi tlačil až moc na pilu a první Ancient Gods jsou možná ještě o něco horší, chrlí na hráče jednu vlnu potvor za druhou do takové míry, že je v tom prostě trochu… binec? Hlavně jsou zdlouhavé, možná až moc natahované – a sotva jeden dokončíte, tak trochu popojdete a čeká na Vás další, stejně zdlouhavý. Samotný Etenal přitom k takto zdlouhavým soubojům sice také sklouzával, ale asi ne tak často.

Navíc jsou některé momenty které mi přišly vyložené hloupé – třeba souboj v mlze, kdy skoro nic nevidíte, každou chvilku Vás odněkud ošlehne plamen a ještě k tomu po Vás ze země co pár kroku švihne chapadlo. A nebo moment, kdy na Vás hra na relativně úzké lávce pošle hra dva cyberdémony a pár dalších potvor, takže nemůžete ani pořádně manévrovat.

Přibylo pár nových nepřátel, je zde nová otravná statická věžička se „Sauronovým“ se očkem. Vyřídíte ji víceméně na dva výstřely do onoho očka, to se ale po přiblížení či prvním zásahu schová a začne Vás otravovat zase až po chvíli.

Blood Maykr je celkem silná potvora, na které buďto vyplýtváte skutečně hromadu munice, nebo si počkáte na správný moment, kdy při přípravě na hlavní útok vypne štíty a jedna dobře mířená rána ji dokáže zatnout tipec.

Spiriti jsou duchové Summonerů, které jste před léty naprosto vyhubili. Jejich pomstou je vtělení se do jiných monster, kterým přidají na rychlosti, zruší jejich slabá místa a velmi sníží účinnost Vašich zbraní. Po zabití posílené potvory se navíc Spirit může převtělit dále, pokud jej nestihnete zavčas zlikvidovat specifickým útokem plasmovkou (což je celkem sympatická reference na Ghostbusters).

Celkem vtipné naopak byly zápasy s absurdně přerostlými chapadly, které na rozdíl od jejich malých variant skomírají s docela uspokojivým masivním žuchnutím. Obecně mě ale noví nepřátelé příliš nenadchli a přišli mi spíše otravní než zajímaví.

Obdobně je to s bossy. Stejně jako v samotném Eternalu před sebou nikdy nemáte jen bosse, ale také plejádu otravných minionů, kteří samotnému souboji trochu kazí flow.

Hustodémonskykrutopřísný bossfight na způsob Cyberdemona v DOOMovi 2016, který byl prostě perfektní od samotného entrée tohohle po zuby ozbrojeného paneláku na nožičkách až velkolepou jeho dorážku prostě bohužel chybí.

Podobně i po stránce vyprávění děje chybí nějaký zásadnější WOW moment. Cutscén tak nějak ubylo a je na nich citelně znát trochu buďto menší budget, nebo menší nadšení. Prostě tomu trochu chybí ten správný říz.

Jestli je ale potřeba něco vyzdvihnout, je to rozhodně nadstandardní zhruba osmihodinová herní doba. Méně pozitivně ale vnímám to, že se id Software vydali cestou dvou DLC obsahujících jednu rozdělenou kampaň. Asi bych skutečně radši viděl dva separátní uzavřené celky.

Co tedy říci závěrem? Určitě se najde hromada hráčů, kteří budou z Ancient Gods Part One vyloženě nadšení. Mnohem více zvýrazňuje ty rysy hratelnosti, kterými se DOOM Eternal od svého předchůdce, což už možná mnohým přijde jako příliš. Jinými slovy – dokážu pochopit, proč se budou Ancient Gods líbit, mě osobně to ale v mnoha momentech už prostě ukrutně nudilo.
PS: Přibylo také otravných hopsaček a soundtrack, byť stále slušný, je o stupínek slabší než nářez Micka Gordona.

Komentáře