Co vypovídá o tom, jak který národ je či není kulturní? Těžko říct, jak moc je či není toto filozofická otázka, do jaké míry lze kulturnost národa měřit, pravdou je, že nikdo z nás v redakci není kovaný filozof, ani teoretik v jiných vědách, které by s daným tématem souviseli.
Otázka mne napadla ve chvíli, kdy jsem seděl v Národním divadle a díval se z lóže přes nádherný prostor na druhou stranu, kde se pnula prezidentská lóže. Napadlo mne, že si nepamatuji, že bych jen zaslechl, že by prezident Zeman byl v naší Zlaté kapličce. Tak nějak jsem si říkal, že by bylo asi vhodné minimálně jednou za funkční období do Národního divadla zajít. Je to blíž než Čína, je to blíž než rybníček na Vysočině, je to blíž než zámek v Lánech.
Jak lze zjistit, jestli byl či nebyl prezident v Národním divadle? Jednoduše, stačí se oficiálně zeptat tiskového odboru, zaslat jednoduchou otázku na mluvčího ND, a čekat. Ne dlouhou, ne s optimismem v duši. Během několika hodin jsem dostal reakci od mluvčího Tomáše Staňka a co jsem si přečetl, bylo jednoznačné: „Pan prezident Zeman nebyl za dobu svého funkčního v žádném z našich divadel.“
Musím říct, že jsem to tak nějak čekal a bohužel mne to jak nepřekvapilo, tak také zklamalo. Já nejsem žádný milovník divadla, ale návštěvu v Národním divadle jednou za rok považuji za součást bontonu. U prezidenta republiky bych to, že se vydá na některé, z představeních, ideálně v rámci tradičního, klasického, českého repertoáru, čekal, předpokládal, uvítal.
Prezident Zeman možná divadlu neholduje, dá se to pochopit. I tak si myslím, že politik by měl absolvovat aktivity, které jsou součástí kulturního života a návštěva Národního divadla mezi takové podle mne patří. Každopádně, pokud to nezvládl Miloš Zeman v prvním volebním období, třeba to zvládne v tom aktuálním, čas na to ještě má.
