Blog: Budoucnost je tady. Žijeme sci-fi filmy, jen si nepřipouštíme apokalyptické konce

0

Souběhem okolností jsem byl nucen vyrazit na Registr vozidel. Není důležité proč a s jakým autem. To, jestli jsem si koupil Rolls-Royce nebo Bentley (byla do Dacie Logan), nikoho zajímat nemusí a není to pro toto zamyšlení podstatné. Jde o jinou věc. Zamýšlím se nad chytrými telefony a paralelně nad tím, jak jsou sociální sítě asociální.

Netvrdím, že se nutně člověk musí na ulici bavit s každým, kdo jde kolem, sám jsem spíše introvert a nutně za každou cenu společnost jiných lidí nevyhledávám. Ale – situace na pražském Registru – na vyvolávacích tabulích svítí obrovská čísla napovídající, že v úzkém perimetru jsou desítky, možná stovky lidí. A ti sedí či stojí kolem a co myslíte, že dělají? Se sklopenými hlavami koukají do mobilních telefonů. Abych nekřivdil, tak ne zcela všichni. Dnes, když jsem tam šel podruhé v tomto týdnu, jsem zahlédl paní, která si četla knihu.
Podívám-li se na situaci jako vyznavač rovnováhy, principu jin a jang, pak pokud má někdo v ruce chytrý telefon, musí „chytrost“ telefonu být někde vykompenzována. Čili říkám, že tak jak moc chytrý telefon svou „inteligencí,“ anebo dalšími neinteligentními funkcemi typu digitální hra zaskakuje za lidskou invenci, člověk blbne.

Nepamatuješ si data a události? Wikipedie. Nevíš, kam jít? Mapy. Nevíš vůbec nic? Google. Jsi osamělý zoufalec? Facebook. Nic proti moderním technologiím a s nimi souvisejícím webům, aplikacím, platformám – nejsem zpátečník, který by si myslel, že masturbace způsobuje slepotu a ideálním typem pohonu je pára. Ale všeho moc škodí a pokud se dřív říkalo, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, myslím si, že přesně to samé pasuje dnes na moderní „chytré“ technologie.

Sociální sítě jsou podle mne asociální, vidím v nich smysl pouze pokud člověk, který je na nich aktivní, je stejně tak činný i v reálném světě. Jinak působí podle mého názoru zcela opačně, než by měly, totiž tak, že lidi odcizují. Dnes, pokud nechcete, nemusíte se pohnout – nebudu-li považovat pleny či rektální vývod za přijatelné mimo nutné zlo související s nemocemi a zdravotním stavem, tak člověk se dnes musí pouze zvládnout přesunout na toaletu a ulevit si. Vše ostatní zvládne, aniž by pohnul rukou, vzhledem k systémům reagujících na hlas a řeč není zapotřebí klikat na myš, datlovat něco na klávesnici nebo patlat po dotykovém displeji. Zadáte, co chcete a kurýr vám to přinese až ke dveřím (v extrému dron do okna).

Znáte film Wall-i? Tohle není dalece vzdálená fiktivní budoucnost, co vidíte v tom animáku, tohle jsme mi za pár let. Film Matrix už žijeme – jen namísto propojení kabelem zezadu do hlavy jsme připojeni se sklopenými hlavami ke svým mobilním telefonům, stravu zajištěnou bezchutnou břečkou už máme, stačí se podívat na nákupní košíky plné produktů vyrobenými firmami, které (ne)vlastní náš československý premiér.

Je to strašidelné, ale je to tak – jako lidstvo (tedy ta jeho „civilizovanější“ část) ztrácíme soudnost, postřeh, pud sebezáchovy, snahu pracovat na sobě, posunovat se dál a i když si to nepřipouštíme, žijeme futuristické filmy ještě nedávno svým obsahem považované za nedosažitelné sci-fi. Bohužel si neuvědomujeme, že součástí těchto naplňujících se vizí je mnohdy také nezvratný konec spojený s destruktivním zlomem v neprospěch lidského pokolení. Pokud byl ve filmu předpovězen technologický pokrok a následná apokalypsa, co nám dává víru v to, že se pokrok stane realitou, ale dramatický konec se nám vyhne?!

Komentáře