Je to jeden z těch příběhů, kdy už od samého začátku víte, jak skončí. A že neskončí právě dobře… Přesto ale nemůžete přestat číst a nutně se potřebujete fyzicky posunovat k nevyhnutelnému závěru. Šúsaku Endó navázal Samurajem na svou doposud nejúspěšnější knihu Mlčení. Tu jsem nečetl, popravdě jsem předtím autora neznal, zaujal mne film natočený podle této knihy. Ten jsem neviděl, chtěl jsem si nejprve užít knihu a pak film, ale po knize vím, že na film se už dívat nemusím. Nicméně jako podnět zajímat se o knihu trailer s Liamem Neesonen zafungoval.
Prostřednictvím Samuraje se japonský prozaik druhé poloviny minulého století vrací do období střetávání Japonska a japonské kultury s evropskými mocnostmi a křesťanstvím. V knize se prolíná pohled jezuitského mnicha a japonského samuraje, čtenář vnímá svět ze dvou perspektiv, ze kterých si skládá výsledný obrázek reality a nutno říct, že kniha se ze začátku čte obtížněji, je třeba zvládnout pomalejší tempo, dlouhé popisy a sychravou atmosféru. Jak jsem zmínil na začátku, od první chvíle jsem tušil, že příběh nedopadne dobře a prostředí, atmosféra, tomu napovídaly. Měl jsem pocit, že sedím ve vlhké staré chatrči a mrznou mi konečky prstů, když jsem hltal řádky ze samurajské vesnice, při čtení slov, které vkládal do příběhu křesťanský vypravěč, jsem zase bytostně vnímal nepravou a lživou atmosféru japonského pletichaření.
Mám rád příběhy, ve kterých se střetává japonská kultura s evropskou civilizací, přes westerny až třeba po bláznivou komedii s Jeanem Reno, nevadí mi trpké konce (jsou chvíle, kdy fandíte raději samurajovi než Alainovi Delonovi, jakkoli ho máte rádi jako svého hrdinu od dětství), Samuraj ale nebyl dílem, které bych přijímal snadno s lehkým uspokojením.
Asi mne trýznil ten pocit, že až hlavní hrdina udělal cokoli, ve své pravdě a upřímnosti, neměl šanci dopracovat se za své činy kýženému výsledku. Cesta z Japonska do Mexika a pak do Evropy najednou postrádá tu výjimečnost, kterou by jinak taková expedice před několika sty lety měla, a slouží vlastně jen jako prostředek pro další a další kroky vedoucí k utrpení a konci.
Křesťanský mnich projde značným osobnostním vývojem, z původně velmi záludného a vypočítavého člověka se změní, vypracuje, povznese a snad dosáhne určitého duchovního nadhledu nad tím materiálním, ale i tak dojde konci, ke kterému jako evropský křesťanský misionář v Japonsku sedmnáctého století dojít musí. A i japonský vypravěč a hrdina knihy dospěje do svého finále, jeho forma osvícení v zásadě ani nepotká, zkušenost s cestou po celém světe mu přinese jen uvědomění, že cokoli dělal, nemělo smysl a pro svou cestu byl vybrán jako zbytný člověk, předem odsouzený k zatracení.
Samuraj se dotýká japonské kultury, ale tradiční atraktivní prvky asijských příběhů v něm jsou dobře ukryty, pokud jiný autor zaujme kombinací akce, erotiky, bojových umění a nádherných lokací, tak Endó sice mistrně, ale věcně popisuje nutné dění a pohyb v prostoru a čase a ubíjí v čtenáři naději. Závěrem tak mohu prohlásit, že další dílo od tohoto autora bych asi číst nemusel, nicméně jsem šťastný, že jsem si Samuraje přečetl, pomohl mi uvědomit si řadu osobních preferencí, stanovit si znovu životní cíle a hodnoty a uvědomit si, kdo a co je pro mne důležitý. Oddychová četba Samuraj není, ale pokud potřebujete impulz k zamyšlení a osobním úvahám, neváhejte po něm sáhnout.
